Já a můj svět!

Harry nám trochu povyrostl. Už nebydlí v maličkém přístěnku pod schody, ale má svůj pokoj. Sice malý, ale pořád větší než ten přístěnek. Má za sebou první ročník kouzelnické školy a opět v den svých narozenin odjíždí do Bradavic, aby se přiučil novým kouzelnickým fíglům. Stejně jako poprvé ani tentokrát se to neobejde bez odporu jeho povedených příbuzných, ale Harrymu se stejně podaří utéct. V "tajemné komnatě" je divákovi blíže vysvětlena historie bradavické školy. Dozvídáme se o někdejší existenci čtyř kouzelníků stejných jmen, jako mají nyní jednotlivé koleje (tedy Nebelvír, Zmijozel, Mrzimor a Havraspár). Ti před lety kouzelnickou "univerzitu" založili.Tím, kdo do školy propašoval také onu tajemnou komnatu, byl Zmijozel. Jen jeho dědic může komnatu znovu otevřít a vypustit na svět to, co skrývá a co už kdysi nadělalo v Bradavicích pěknou paseku. A tak se taky stalo. Komnata je otevřena a ve škole začne jít o život, a to hlavně "mudlovským" studentům. Harry Potter a tajemná komnata představuje řadu nových postav. Kromě jiných je to trochu masochistický ušatý skřítek Dobby, který slouží jedné (nejmenované) kouzelnické rodině a který sám sebe pořád za něco trestá. Právě díky němu se Harry dovtípí, že letos v Bradavicích nebude zrovna bezpečno. Na scéně se dále objevuje nový profesor, Zlatoslav Lockhart, což je postavička jak vystřižená ze žurnálu a chlubící se svými nesčetnými vítězstvími nad zlou mocí. Ukáže se, že Zlatoslav je ale totálně nepoužitelný a schopný maximálně vyřizovat svou bohatou korespondenci s fanoušky. Jak celou lapálii s tajemnou komnatou (nebo spíš s tím, co komnata skrývá) přežije, se dozvídáme až v závěrečných titulkách. Ve dvojce nás i nadále provázejí staré známé čarodějnické symboly. Studenti v daleko větší míře používají různá kouzla (např. "vingardium leviosa" na vznášení předmětů, "vera verto" na přeměnu zvířete v pohár nebo staré známé praktické "oculus reparo" na opravu brýlí). Studenti i nadále holdují ryze čarodějnickému sportu – famfrpálu. V tomto díle se proti Harrymu postaví nový chytač Zmizojelu – Draco Malfoy. Zatímco v jedničce při zápase Harryho zlobilo zakleté koště, tentokrát ho pronásleduje destruktivní potlouk. Scéna, v níž se Harry a Draco snaží dohonit Zlatonku a přitom jsou pronásledováni zakletým potloukem je na můj vkus až moc dlouhá. Nechybí samozřejmě roztomilé poštovní sovy, tentokrát v hlavní roli s Ronovou nešikovnou sovičkou, která neustále někde bloudí a do něčeho naráží. Ve dvojce Harry naplno ocení svůj dar-nedar v podobě schopnosti mluvit hadím jazykem. To sice prokázal už v "kameni mudrců", kdy pustil ze ZOO obrovského hroznýše a do výběhu dostal svého bratránka, ale teprve v tomto díle může svou znalost použít pro ušlechtilejší činy. I když zpočátku je mu tato vlastnost spíš na obtíž, protože i jeho věčný sok lord Valdemort tímto jazykem mluvil… Stejně jako v jedničce je i dvojka plná krásných vizuálních efektů, které z Harryho dělají to, čím je. Oproti mým dobrodružným kolegům z redakce je to právě to, co se mi na Harryho příbězích nejvíc líbí. Obrovská a přitom nepřekombinovaná fantazie, díky které byste se sami do Bradavic chtěli podívat. Pohyblivé schodiště, proměnlivý strop hlavního sálu bradavické školy nebo nově létající automobil či vrba mlátička. Jen v jediné pasáži jsem dokonalé efekty neocenila, a to v lesní scéně s asi milionem pavouků :-).